Basne(37)
Skřivánci postávají v šeru,
v temné noci, jenž jasným dnem se stává.
Přitisknuti, a odhodláni v každém směru,
jedním tělem být, jako i zelenou má barvu tráva.
Tiše stojí zahleděni jeden do druhého,
srdce buší silou celých sedmnácti let.
Jen tiše zašeptají cosi něžně mazlivého,
dnes vášeň znají, dnes u nohou jim leží svět.
Něžné doteky střídají se vzájemně,
svobodu svou si déle bráti nedají.
Napříště již skrývati se nehodlají v seně,
měsíc náhle zapadá, na obzoru je svítání.
************
Z tvého okna malý vůz je vidět
díval jsem se z tvé náruče
víš lásko nemusíš se stydět
vzpomenu a srdce se mi roztluče
dalas mi lásky náruč plnou
z tvých polibků byl můj šat
uchvácen tvojí lásky vlnou
vrátit vše chtěl bych rád
smutek ti v očích svítal
když ráno zvony přinesly
a smutný den mne vítal
snad vrátí mi tě aspoň sny...
Hořké loučení
Kdyby jsi byl deštěm jarního rána,
při každičké bouřce já chodila
bych bosá a nahá.
Kdybys byl sluníčkem na nebi
a svítil na mě každé ráno,
probouzela bych se s nadějí,
že jseš to ty a že to nebylo tak dávno.
Teď je všechno jinak,
je to sotva pár dnů,
raději se schovávám do svých snů.
Do těch, ve kterých jsi ty a já,
tam, kde jsme společně,
kde jsme oba dva.
Vzpomínám, jak smála jsem se na Tebe
a věděla, že žijeme jen pro sebe.
Mám křičet, plakat nebo řvát?
Vždyť já se chci zase znovu smát!
Jen malinký kousek lásky mít,
už nechci zase jenom snít...
Když večer sám usínám
Když večer sám usínám, dívám se na nebe,
Když se vzhůru podívám, vidím tam Tebe.
Srdci svému naslouchám, slyším jeho tlukot,
Své srdce tak poslouchám, mám k tomu důvod.
Když ráno vstávám, z krásného snu,
Když se probouzím do dlouhého dnu.
Srdci naslouchám, cítím jeho zář,
Své srdce poslouchám, vidím tam Tvou tvář.
Miluji Tě...
Stýská se mi
V místech, kde spolu jsme chodívali,
já opět, bezděky volným krokem kráčím,
obloha modrá, slunce si září ze své nebeské dáli,
a prostranství, porostem svým travnatým,
pod palčivými paprsky vydává vzpomínkovou vůni.
Zvolna tak míjím obytné domy
a bohatou zelení rozsochaté stromy,
kde spočinout lze zahálkou sobě
ve chladivém stínu, jako ve vodní tůni,
na lavičkách pod rameny větví stulit se k tobě,
pod ochranou vzrostlých javorů a košatých lip,
posedět zase spolu, tak jako dřív.
Pocitem marnosti nitro je naplněno,
nevrátí se, jednou už prošlé,
to léto tak vzrušivě horoucí,
pavučinkami jemných vláken prorostlé,
bytosti spojeny touhou žádoucí,
kdy polibky tvé, svůj žár vroucně předávaly,
v mých hlubinách tvé doteky se utápěly
a ve tvých očích bylo srdce mé polapeno.
Chci Tě
Dlouho už jsem lásko v rukách nedržel Tvé dlaně
dlouho už jsem nehladil Tvou sametovou kůži
neviděl jsem Tvoje oči, oči smutné laně
dlouho jsem Ti ze zahrady nepřinesl růži
Stýská se mi po Tobě i po Tvém milování
stýská se mi po slovíčkách, jen tak k pousmání
stýská se mi po všem, co se pojí s Tebou......
stojím ve tmě, je mi zima a nohy mě zebou
Vyznání
Kdyz divam se z okna,
svet meni se zvolna,
stromu listi opada,
metr snehu napada.
Kdyz se dite narodi,
a skoro nic nevidi,
jeho srdce rekne mu,
nic se neboj,
vzdyt mas svoji mamu,
to se nikdy nezmeni.
Dnes se koukam z okna,
svet se zvolna zmenil,
priroda zelene se oblekla,
po snehu zbyly vzpominky,
me srdce laska obmekcila,
kraska me vsak odmitla.
Ted koukam se z okna,
svet se vubec nemeni,
svet nemeni se zvolna,
svet oblekl se do sedi,
ach,jak krasna je ona.
Dnes nekoukam se z okna,
svet se se mnou zatocil,
prisla za mnou ona,
abych za ni zaskocil.
Tak kouknul jsem se z okna,
me srdce reklo mi,
ta spravna, to je ona.
uverim mu jak to dite,
a povidam, miluji te.